Toto není úplně článek, který by na tomto webu bude nějak vynikat, ale pokud vás zajímá jak je to s titulky, jak je možné, že titulky prostě nevychází a jak to vlastně tedy vypadá s Translators of Rassilon.

Tento slovní průjem jsem psal včera v noci a vydal ho Facebooku naší překladatelské dvojice. A rozhodl jsem, že by to mohlo zajímat i vás, kteří vás na Facebooku nesledují.  Takže bez žádného dalšího zdržování v původní znění si ho můžete přečíst… 

CO SE STALO, MĚLO STÁT A NESTALO…

Ahoj, Whoviani, ahoj přátelé.

Zdraví vás Blackthunder. Hodiny hlásí 3:33, kdy začínám psát tuhle věc. Tak prosím mějte strpení a pochopení, pokud budu tenhle text trochu, wibbly-wobbly i timey-wimey.

O čem chci vlastně mluvit? O tom, co se stalo, mělo stát a nestalo. O titulcích, o fandomu, o naší překladatelské dvojici a mnohem víc anebo mnohem míň. Préza neví, že něco píšu a nejspíš to zjistí až to vyjde. Takže i přesto, že budu občas asi psát za nás oba, je to nakonec jenom můj počin a mé myšlenky.

Dnešní/včerejší den (tedy 30. června) mě z ničeho nic nabudil trochu nostalgií. Asi po roce, jsem si zahrál deskovou hru Doctor Who: Time of The Daleks. Z ničeho nic jsem dostal chuť si to zahrát a hra skončila tím, že První Doktor za pomocí 11. Doktora zachránil Matrix, Gallifrey a tím pádem i vesmír před Daleky. Z toho by byl příběh, co? Ale o tom mluvit nechci. Asi jste již zaznamenali, že letošní Whocon byl uzamčen v časovém zámku. Neboli, že se nepořádá. Nebudu zabíhat do detailů, proč tomu tak je z několika důvodů, jedním hlavním, že to v podstatě ani nevím. Žiji v Pardubicích, takže jsem věci na Whoconu podílel vždy tak nějak nadálku. Věděli jste například, že názvy místností byl prvotně můj nápad? Zdálo se mi, že Whocon je jedinečný con a názvy jako „přednáškový sál 1 a 2“ se mi nezdáli to pravé. Prézovi se nápad zalíbil, a tak vznikly vaše oblíbené názvy jako Citadela Pánů časů, Oko Harmonie apod… I ikonky, které se stále používají byly většinou moje dílo… vlastně i sestavení původní šablony programu byla moje práce. O to mě pak víc mrzelo, že jsem se prvního ročníku nemohl zúčastnit. Ale o tom kdyžtak později. Chci se dostat k hlavnímu tématu, které vás zajímá nejvíc a o kterém jsem hlavně chtěl mluvit. A to o titulcích a naší práci. Na to, se musím trochu vrátit do minulosti…

Přesněji do roku 2007… to bylo tehdy, kdy jsem se rozhodl začít koukat na seriál Doctor Who. A jak asi tušíte, změnil mi život. Představil mi spoustu přátel, lásky i práci. Kdyby mi někdo tenkrát řekl, že se budu podílet na většině titulků ze seriálu, řekl bych mu, že je blázen. Angličtinu jsem skoro celou základku vůbec nechápal a byl jsem rád, že si udržuji známky z toho předmětu v průměru 3,5… Je fakt, že každý rok jsem měl od základní školy až do 3. ročníku na střední vždy jiného učitele na angličtinu. Kam se hrabe Bradavice a jejich učitelé na obranu proti černé magii. Někdy kolem 8. třídy mi rodiče pořídil internet a tak jsem začal sledovat seriály s českými titulky. Jen díky těmto seriálům jsem začal rozumět angličtině, dokonce jsem se i k mému podivení zjišťoval, co překladatelé přeložili špatně. A pak se objevil Doctor Who… Britská angličtina mi byla docela cizí, takže jsem potřeboval titulky jako sůl a uháněl překladatele, kdy budou další titulky. Pak nastalo finále 3. řady a tehdy jsem si řekl, že potřebuju vidět Klasického Doctora. Chtěl jsem o Vládcovi vědět víc, chtěl jsem o Doctorovi vědět víc, chtěl jsem další díly. Ale jediné titulky, které tenkrát byly k Hrobce Kyberlidí, které přeložil Pirx… Po shlédnutí tohoto počinu mě ještě utvrdilo v tom, že to potřebuji vidět celé.

Mezitím začala i 4. řada a to byla první řada, kterou jsem začal sledovat bez titulků. A ono… to šlo. Nerozuměl jsem všemu, ale i tak jsme si to užil… Někdy tehdy jsem začal koukat na klasického Doctora. Nevím, kdy přesně jsem se rozhodl přeložit svůj první díl „Time Meddler“ s Prvním Doctorem, ale za to si pamatuji, že jsem se ptal Pirxe, tenkrát jediného člověka, který něco z klasického Doctora přeložil, o svolení. To jsem dostal a pustil jsem se do díla. Muselo to být někdy v té době, jen přesně nevím kdy. Ale za to, díky starému fóru SGA-Project vím, že jsem začal na 2. Doctora koukat 13.6.2009 a 22.9. 2009 jsem celého klasického Doctora dokoukal. Někdy v té době jsme se rozhodl, že přeložím příběhy s Leelou, protože to byla a stále je moje nejoblíbenější společnice (což asi víte, jestli mě znáte :D). A nějak v té době jsem se poprvé seznámil s Prézou. Ten se usmyslel, že začne Doctora překládat od začátku a z několika důvodů jsem ho kontaktoval, zda se budeme spolupracovat. A tak to začalo.

V tom roce jsem přeložil svůj první díl s nového Doktora a to byly „Waters on Mars“. Nebyl to původní záměr, ale osud to tak chtěl. Během sledování této epizody mi zemřel můj dědeček. Bydlel již s námi, rodiče s ním byli v obýváků (kde i přespával, aby nemusel chodit po schodech). Já se šel koukat na Doctora a najednou, těsně předtím, než se Doktor rozhodne, že zákony času jsou jeho, jsem slyšel hluk… pauznul jsem to a šel se podívat co se děje. Po schodech se řítil záchranář. Bylo už pozdě. Po určitém času, který ani nevím, jak dlouhý byl mi rodiče řekli, ať si jdu něco pustit, abych přišel na jiného myšlenky. Vrátil jsem se tedy po pár hodinách k rozkoukanému dílu… To, co následovalo mě naprosto dostalo. Doktor se snažil zachránit osobu, která má zemřít. Šíleně mě zamrazilo a sevřelo se mi srdce. Takhle epizoda byla až moc blízko k domovu, jak se říká. Navíc díl skončil s věnováním epizody někomu, kdo zemřel… a ty dvě roky… narození a úmrtí… se naprosto shodovali s věkem mého právě zesnulého dědy. Navzdory tomu nebo díky tomu, jsem hned začal překládat… pak přišla první část End of Time, kterou jsem přeložil také… a pak jsem od Eleventh Hour začal překládat pravidelně v podstatě každý týden.

Vrátím se zpět ke klasickému Doctorovi, který nám šel celkem od ruky a vzhledem k tomu, kolik toho máme přeložit. Mysleli jsme a slibovali jsme sobě i fanouškům, že do 50. letého výročí Doctora Who bude celý klasik přeložen. A nějak v tom roce se začal připravovat Whocon, Jota chtěla vydat Závoj smutku a my jako jedni z nejzkušenějších jsme dostali za úkol (přisrali jsme se k tomu jako slepý k houslím) k fanouškovské korektuře a dostali jsme svolení od tvůrce fanfilmu Besieged promítat ho na Whoconu a jeli jsme s Prézou do Anglie na noc. Což byly věci, které náš překlad oddálili. A pak jsem v říjnu začal vnitřně krvácet, byl dva dny v komatu a zdálo se, že už žádné titulky nikdy nepřeložím. A tak místo na prvním Whoconu jsem byl v nemocnici a „sledoval“ výroční speciál na datech na mobilu… kde mi šel jenom zvuk. I přesto to byl neopakovatelný (alespoň opravdu doufám) zážitek. Když jsem kolem vánoc vrátil z nemocnice, byl jsem rád, že jsem rád. A tak se náš překlad vzdálil o trochu víc… Vyšla nová řada, pár DW knih a věnovali jsme se tomu. Navíc po komatu mi jde překládat mnohem hůř než kdysi. To, že jsem pak v dalším roce zase skočil v nemocnici tentokrát kvůli srdci, také nepomohlo.

Jistě jste si také všimli, že od nás nejsou titulky ke všem dílům Capaldiho poslední řady a o Jodieině řadě ani nemluvím… Poslední titulky ke Klasickému Doctorovi vyšly nevím, kdy a nějak celý zájem o Doctora upadl všeobecně, což tak nějak víte asi sami…

No a co teď? Co bude dál? Dočkáte se těch titulků někdy? Vyjdou naše titulky na Jodie? A nebo i na slibovaného Ecclestona, které nové titulky potřebuje jako vzduch?

Popravdě lidi… chci to dodělat a chci pokračovat s překladem nových Doktorů… a Préza taky. Ale ten čas… a taky motivace je někde na bodě mrazu. Potřebujeme nějakou motivaci, nějakou vzpruhu (anebo alespoň já rozhodně). Napadlo mě, založit nějaký kickstarter, který by mě vždy kopnul do zadku, abych s tím něco udělal… opravdu nevím, dámy a pánové. Opravdu s tím chci něco udělat. Miluji tenhle seriál, miluji to, co mi přinesl a strašně rád koukám na svou práci… a říct „Jo, něco jsem dokázal“… ale… já nevím… nějaké rady lidi? Nějaké veselé historky? A otázka vůbec je… stojíte o to ještě vůbec? Povězte mi o tom… povězte nám o tom… děkuji

Váš

Darek „Blackthunder“ Pilař